Chci patřit mezi nejlépe oblékané muže

Ve dvaceti se člověk teprve hledá, ale stát se i tak jedním z nejlépe oblékaných mužů není určitě nemožné. Oceňuju lidi, kteří si dají záležet na svém vzhledu, než vyrazí z domu na veřejnost. Nemyslím si o nich, že jsou to hezouni, kteří nemají nic lepšího na práci. Beru to spíš tak, že jim záleží na tom, jaký vyvolají u lidí dojem a jak bude ostatním příjemné s nimi pobývat třeba v jednom kupé, ve frontě, v kanceláři nebo kdekoliv jinde. Mezi námi, vedle koho si vyberete volné místo vy? Neposuzujete to taky trochu podle vizáže?

Navíc si říkám, kdy vlastně člověk vypadá líp než ve dvaceti. Mladý, ve formě, plný optimismu. Může si dovolit střih, ve kterém vynikne jeho postava. Má ještě dost odvahy na to, aby experimentoval s tím, jaké barvy mu nejvíc sluší. A možná že dokáže líp hodit za hlavu, když v něčem šlápne trochu vedle. Inspiroval mě vlastně článek Met gala 2017.

Nechce se mi zrovna teď dopodrobna zkoumat, jestli jsem jarní, letní, podzimní nebo zimní typ, takže si musím vystačit se zjednodušeným pravidlem. Tmavší pleti sluší bledší odstíny – světle modrá, žlutá, bílá a tak. A bledší pleť zase samozřejmě snese tmavší barvy – námořnickou modrou, tmavě zelenou, tmavě červenou nebo třeba hnědou.

Člověk rychle zjistí, ve které barvě se cítí nejlíp. Pak se mu nestane, že vybírá takové důležité „maličkosti“ jako ponožky, kravaty nebo boty, jak ho momentálně napadne a úplně mimo svůj styl a barvy ostatního oblečení. Věděli jste, že boty patří k prvním věcem, kterých si na člověku nevědomky všimneme? O to víc je jasné, že nejlépe oblékaní muži nosí čisté a kvalitní boty.

Nechápu, proč řada mých vrstevníků nosí fádní oblečení a tepláky úplně všude. Čekám, kdy se přestanou ráno rovnou obtěžovat otvírat skříně a šuplíky a vyrazí ven v pyžamu. Spousta jich tvrdí, že je to pohodlné, tak proč by tepláky nenosili. Jenže s pohodlností to nedotáhnu ani na nejlépe oblékaného muže, natož třeba na nejúspěšnějšího muže. Spíš jsou na cestě do módního pekla a tam bych o sobě rozhodně číst nechtěl. Brrr!

Ačkoliv mezi takové „týpky“, které jsem teď zrovna popsal, nepatřím, pořád mám na sobě co vylepšovat. Čím líp vypadám, tím líp a jistěji se cítím a pak se mi všechno i nějak líp daří. Není to ale jen oblečením. Necítím se třeba dvakrát dobře, když se nestihnu oholit nebo když si nedojdu včas k holiči upravit střih vlasů.

Necítil jsem to vždycky stejně. Asi přišla chvíle, abych vám prozradil, proč tolik dbám o svůj vzhled a kde se ve mně bere ta touha patřit mezi nejlépe oblékané muže. Jak už jsem tu jednou psal, rozhoduju se teď, kam po škole půjdu dál. A až ta chvíle přijde, chystám se popadnout příležitost pěkně - jak se říká - za pačesy! No a jednou jsem si to málem všecko už pokazil právě tím zanedbaným prvním dojmem.

Měl jsem volno před závěrečnými zkouškami, učil jsem se ve dne v noci, cítil jsem se utahaný, a protože jsem byl zalezlý doma, bylo mi jedno, jak vypadám. Zrovna jsem se šrotil otázku, která mi nelezla do hlavy, když mě máma poprosila, ať jí zaběhnu nakoupit do sámošky na rohu. Spěchalo to, a tak mi vrazila do ruky tašku, seznam a peníze a vystrčila mě ze dveří.

Šel jsem, hleděl do země, na sobě vytahané triko, staré seprané džíny a pantofle, na hlavě vrabčí hnízdo… A znáte to, náhoda je blbec, takže ve stejné době šel po ulici i majitel designérské firmy, po které tak trošku pokukuju a občas se mi poštěstí dostat se k nim na brigádu. Měl jsem štěstí v neštěstí, protože jsem si ho všiml ještě včas, abych se schoval za roh a nechal ho projít, aniž by mě takhle viděl. Má rád dobře oblékané lidi a tuhle příležitost bych si dopředu svojí nedbalostí úplně podělal!

Doufám, že podobnou trapnou zkušenost nemáte, ale napište, co si o tom všem myslíte, rád si to přečtu!