Sázka o nejoriginálnější pánská trička

Taky se rádi sázíte? Kdykoli, kdekoli a doslova o cokoli? Třeba o nejoriginálnější pánská trička? Já teda jo. Všechno to začalo školním projektem, ve kterém jsme dostali za úkol vytvořit design pánského trička na zadané téma. Sešli jsme se u nás doma a začali kreslit návrhy, hledat inspiraci na netu (no schválně mrkněte sem – páni, skvělý minimalismus), hádat se o to, kdo z nás má nejlepší nápad…

Málem se u toho strhla rvačka, ale jak správně Jirka připomněl, trička stejně vznikla v americko-španělské válce jako součást prádla pro námořníky. Oblíbili si je okamžitě všichni – pánské tričko bylo lehké, levné, dobře se pralo a chránilo před chladem. Prostě ideální kus oblečení. Začali jsme si lámat hlavu jak a čím pánské tričko vylepšit, aby náš projekt vyhrál, protože já vyhrávám hrozně rád!

Když jsme vyskládali na postel celou moji skříň, pustili jsme se do podrobného zkoumání všech pánských triček, která jsme tam našli. Bílou klasiku k džínám (no, mohl bych častěji do posilovny, aby v něm víc vynikly moje svaly), klasická polo trika na tenis (ta by neměla nikomu chybět – koukněte tady na tu eleganci), potisky mých oblíbených zpěváků a skupin, reklamní trika „aninevímodkudjemám“ a pak jsme našli jedno trochu pomuchlané XXL pánské tričko, na které jsem už dávno zapomněl. Když jsme ho na koberci rozložili, začal mi v hlavě vybuchovat ohňostroj vzpomínek. To tričko byl zapomenutý poklad!

Kluci sledovali můj výraz v obličeji, a tak jsem jim příběh toho batikovaného trička začal vyprávět. Když mi bylo šestnáct, narazil jsem na inzerát, který hledal instruktora na dětský tábor do míst, kde se mi vždycky líbilo. Finanční odměna taky nebyla k zahození a starat se o mladší sourozence jsem stejně zvyklý, tak jsem to vzal. Jedno odpoledne jsme měli v plánu výrobu táborových triček. Měla to být klasická batika, jenže jsem na připravené tričko omylem kápl lepidlo a… nápad byl na světě. Děcka si na trika „namalovaly“ obrázek tekutým lepidlem, na sluníčku to rychle zaschlo a pak šup s tím do barvy – jak kdo chtěl. Po ustálení barev se lepidlo odlouplo a vypralo a obrázek zůstal. Na to moje mi každý nakreslil něco na památku, takže to byl vážně „originál“ každým coulem.

Klukům se to ale taky zalíbilo, projekt na pánské tričko nám pak šel skvěle, a tak jsme se mohli pustit do pokusu zrealizovat náš návrh v praxi. Vlastně na tom nic není:

Vezmeš jedno bílé pánské tričko, tužkou si na něj předkreslíš obrázek podle vlastní fantazie a pak celý motiv obtáhneš tekutým lepidlem… No a zbytek už z batikování každý zná…

Když jsme čekali, až trika zaschnou, začali jsme vymýšlet blbosti. Zkoušeli jsme si trika z mé skříně, dostal jsem pochvalu, že tam mám slušný základ… oblékali si víc triček na sebe, naruby, zády napřed a snažili se jeden druhého trumfnout, kdo bude hezčí model. A pak někdo přišel s tou sázkou o nejoriginálnější pánské tričko… Vybrali jsme ze svých zásob všechna pánská trika, která by už byla nenositelná, a rozhodli jsme se dát jim druhou šanci! Jsme přece skvělí designéři, ne?

A tak jsme stříhali, párali, přešívali, kreslili textilními barvami a nažehlovali, zkrátka originální pánská (a chlapecká trika pro naše mladší brášky) byla brzy na světě. Jenže jak rozhodnout, který výtvor je ten vítězný? Byl krásný slunečný víkend, takže jsme u nás na zahradě uspořádali improvizovanou módní přehlídku všech našich nových triček. Byli jsme unešení z toho, jak se naše výtvory líbily, nakonec jsme je všechny samým nadšením rozdali! Nikdy nevíš, k čemu ti nové tričko může být užitečné!

A které pánské tričko nakonec bylo nejoriginálnější? Přece to moje památeční…táborové… vyneslo nám jedničku z projektu! A co vy, máte doma ve skříni taky nějaké „nezapomenutelné pánské tričko“? Napište mi o tom!